Dobrý den, můj problém se týká vztahu s mým přítelem. Jsme spolu dva roky. Je mi 27 a partnerovi 34 let. Seznámili jsme se na studentské koleji. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla partnera, dospělého muže, který je skutečnou osobností, má své silné zájmy, názory, motivuje mne a navíc mě fyzicky přitahuje. Zprvu byl vztah velmi pěkný a citově vášnivý, ale nikoli po sexuální stránce. Bez sexu jsme spolu byli snad téměř rok. Příčina byla jednoznačně na mé straně, neboť jsem do té doby neměla sexuální styk, a to i přestože jsem před tím měla 2 relativně dlouhodobé vztahy (2 a 4 roky). Sex byl pro mne naprostým traumatem. Vnímala jsem jej jako zvrácenost a představa, že se něco takového týká i mě, mi bylo skutečně odporné. Avšak partner byl velice trpělivý, a tak se mi podařilo nakonec ten silný odpor překonat, avšak neznamenalo to nijaký výbuch sexuální aktivity z mé strany, což mého partnera velice trápilo. Často hovořil o tom, že touží po jiných ženách, což mě velice bolelo, ale zároveň jsem to musela chápat, když, jak mi neustále připomínal, on je NORMÁLNÍ chlap a ten sex potřebuje, zatímco já jsem nenormální. Ale pravdou je, že mě taková slova k vyšší sexuální aktivitě s ním nijak víc nemotivovalo. Stále mi připomínal, že jsem jiná, než všichni ostatní, že nejsem normální. Zároveň jsem v první části našeho vztahu postrádala drobné projevy citu z jeho strany. Ač to zní nadneseně, měla jsem pocit, že mi ve vztahu chybí pohlazení, polibek na dobrou noc, chození za ruku, zkrátka drobnosti, které však spíš než slova dovedou ukázat přítomnost citu. Byla jsem z toho docela až zoufalá, což partnera přivádělo k vzteku, vyčítal mi,že jsem rozmazlená a stále mu něco vyčítám, a tak podobně. Bylo to pro mne úplně nové, neboť moji předchozí 2 partneři drobným pozornosti vůbec nešetřili. Můj současný partner mi připadal jako ten prototyp chladného neromantického chlapa, o kterých kolují vtipy, které jsem až do té doby považovala za smyšlené, neboť vůbec neodpovídaly mé dosavadní zkušen> osti. Naše neshody pramenící z sexuálního nesouladu vyústili v docela dramatický rozchod inicioval ho partner s tím, že spolu být nemůžeme, že má chuť na jiné ženy. Rozchod jsem přijala s pocitem silné úlevy. Měla jsem zcela jasno, že s ním být nechci. Avšak on náhle zcela obrátil s tím, že si řeči o jiných ženách i rozchod vymyslel, aby ve mně vzbudil žárlivost. To byla další rána. Chtěla jsem vztah ukončit. Okolnosti bydlení však neumožňovali tak učinit ze dne na den. Byla tu také naplánovaná dovolená v cizině. Nakonec jsme na ni odjeli s tím, že uvidíme. Dali jsme se opět dohromady. I po sexuální stránce se vztah zdál být uspokojivější. Ale přeci jen se nevrátil do nějaké ryzí harmonie. Spíš jako bychom si vyměnili role on začal být velice pozorný a milý a já se stala tím tvrďákem. Pravdou je, že ve fázi, kdy jsem cítila nedostatek drobného citu z jeho strany, jsem se velice snažila tento svůj negativní pocit s tím spjatý odstranit. Zkrátka jsem chtěla se nastavit tak ,abych už ty drobnosti nepotřebovala. A ono se mi to podařilo. Jako bych si vytvořila distanci. Jistý odstup proto, aby mě nedostatek lásky (i když nešlo o skutečný nedostatek lásky, ale jen mnou takto vnímaný), už nebolel a já dovedla nevyčítat. Náš vztah se odvíjel relativně v pořádku až na sexuální stránku,tam jsme soulad nenašli. Problém stále na mé straně nechuť a odmítání sexu z partnerovi strany nátlak, vyčítání následovali sliby z mé strany, že se budu víc snažit... V podstatě stále koloběh. Ve všem ostatním jsme si rozuměli. Pak jsem podvedla svého partnera s jiným mužem. A ani jsem si to nevyčítala. Najednou sex šel, líbil se mi, cítila jsem se ne nenormální. Je to přirozené jiný muž, který nezná problematické pozadí vše je snazší. Avšak s partnerem se to nelepšilo. Nevěra se stejným mužem se po čase opakovala. Po nějaké době se partner odstěhoval z koleje, já jsem odmítla jít s ním. Necítila jsem, že chci. Dnes je tomu půl roku. Od té doby se stýkáme párkrát v týdnu. Když jsem si kladla otázku, zda se jedná o muže, kterého si chci vzít a mít s ním děti odpověď byla záporná. Ale přitom jsem s ním chtěla být. Je to skvělý člověk i partner. Strašně o náš vztah usiluje a já jsem ta špatná,kdo ho ničí. Nevím,proč to tak dělám. Je mi to strašně líto. Mám pocit, že hledám jiného, ale s vědomím, že lepšího než je on, nenajdu. Proč pak s ním ale nechci být??? Zní to pravděpodobně velice absurdně, nevím, proč tomu tak je. Před asi dvěma měsíci jsem navázala sexuální vztah s jiným mužem. Jedním ze silných, > avšak nikoli primárních, motivů bylo si dokázat, že jsem normální (výčitky o mé nenormálnosti stran partnera byli téměř dennodenní) a že se mi sex může líbit. Nevím, proč jsem si takové věci musela dokazovat, je to velmi odporné a primitivní. Cítila jsem, že partnerovi svou nevěrou velice ubližuji. Iniciovala jsem rozchod. Po cca. 1 měsíci jsme se opět zkontaktovali a tzv. se dali dohromady. Zprvu se zdálo, že nám pauza prospěla, ale posléze vše spadlo do stejných kolejí. Vnímám to jako svou vinu. Trávíme spolu minimum času, když já přijedu na návštěvu. Vzhledem k tomu, že při studiu pracuji, scházeli jsme se unavení večer v jeho bytě. Nedovedu si vysvětlit, proč činím, jak činím. Proč nedovedu tento vztah budovat. Mohla bych mít skvělého chlapa, který chce se mnou bydlet, vzít si mě a vychovávat se mnou děti. Já však se tomu bráním. Tuším, že kdybych se k němu přestěhovala mnohé se zlepší, ale něco mi v tom brání... že by to byl pocit,že ztratím kontakt s jinými muži? Je mi velice ne> příjemné uvědomovat si, jak moc jsem špatná. S partnerem trávíme málo času i proto, že nemáme příliš společné zájmy, což však nepokládám za bezpodmínečně nutné pro fungující vztah. Bojím se, že nejsem schopna odpovědnosti trvalého vztahu. Děkuji. M.
Váš vztah nemá příliš velké naděje na úspěch a troufám si říci, že pokud podlehnete a zůstanete s partnerem, tento vztah nakonec skončí rozchodem či rozvodem ve vašem pozdějším věku. Jak mi Váš vztah popisujete, nenacházíte tam ani intimní sexuální sblížení a naplnění, ani pocit bezpečí důvěry. I Váš partner uvažuje o rozchodu a důvod proč jste spolu možná už je jen obava z hledání jiného partnera či stereotyp. V partnerském vztahu platí, že větší šanci na přežití má vztah, kde plně funguje sexuální naplnění, i když dochází k potyčkám např. v názorové oblasti, než vztah, kde tato oblast nefunguje, ale výborně si partneři rozumí. Jsem ráda, že jste nerezignovala a nenechala se zatlačit do obrazu "frigidní ženy", které sex nic neřiká ať už skrz výčitky partnera či své vlastní výčitky. Naplnění v sexu vždy záleží na vhodně zvoleném partnerovi. S někým vás to baví a naplňuje a s jiným partnerem cítíte k sexu odpor. Nemyslím si o Vás, že nejste schopna vztahu, jen buďte ráda za svou intuici, která vám pomáhá být zodpovědná k sobě, ke svému budoucímu životu a svým budoucím dětem.
MUDr. Erika Matějková