Se svým přítelem chodím 9 měsíců a už od začátku našeho vztahu řešíme jeden problém, a to financování pozvání, když si jdeme někam sednout. Když jsme se poznali, oba jsme ještě studovali VŠ. Už na naší 4. schůzce, ještě jako kamarád, navázal hovor na téma, že i já bych mohla někdy něco zafinancovat, protože nemá tolik peněz, jelikož dostává jen 300 Kč kapesného měsíčně. Musím říct, ?e mě to docela nemile překvapilo. Nikdy předtím jsem se u nikoho s tímto nesetkala. V té době jsme spolu je?tě nechodili a nevídali se často, takže si myslím, že to pro něho taková zátež nebyla. Navíc já jsem žádné kapesné nikdy nedostávala a vždy musela sáhnout na úspory z brigád, narozdíl od něho. Později, jak jsme spolu začali chodit, došlo několikrát na toto téma ke konfliktům. Vadilo mi, že na to, aby mě pozval, údajně peníze neměl, ale na různé akce (např. když byl na lyžáku, denně pořádali nějakou akci) a posezení s jinými přáteli měl. Nakonec jsme se dohodli na tom, že já budu platit každé čtvrté pozvání. Zohledňovali jsme od každého jeden argument. Z mé strany, že jako muž by měl platit víc, a z jeho strany to, že je student bez trvalého příjmu. Po pár měsících dokončil studium a začal pracovat a tím se toto téma opět otevřelo. Já jsem požadovala novou domluvu. Myslím, že je pochopitelné, že pokud má pravidelný a výrazně vyšší příjem, mělo by to být jinak, než v době kdy studoval. On toto ale pochopitelně nebral v úvahu s tím, že to, co vydělá, nemusí hned utratit a že si bude šetřit. Jenže s tou útratou je to hodně přehnané, jelikož si spolu "vyrazíme" jednou týdně, a mám takový dojem, že to jeho šetření bude formou: co našetří za pár měsíců, to půjde obratem na drahé a nadstandardní věci, na které je zvyklý. Nutno dodat, že je on pochází z velice dobře finančně situované rodiny a já z dělnické, naopak podprůměrné rodiny. Takže pro něho např. lyžování v Alpách nebo kolo za 20 000 Kč není takový nadstandard, ale pro mě je to zbytečné vyhazování peněz, navíc vzhledem k jeho hluboce podprůměrnému příjmu. Ale opět jsme se dohodli na nějakém poměru placení, a to, že já budu platit jedno ze 6 pozvání. Je to taková hraniční dohoda, kdy já jsem toto přijala proto, že on nebyl ochoten přistoupit na jedno z více jak 6 pozvání. Takto to nějakou dobu fungovalo až do doby, kdy jsem byla s pozváním na řadě já a dohodu dodržela. Ale do toho se "přimíchala" má matka, která, když se dozvěděla, že mu nadále platím, mi udělala rázné a energické kázání, že jsem hloupá když platí klukovi, který si vydělává, že ona když s někým chodila,vždycky jí veškeré pozvání zaplatil, i když oba vydělávali, a že jen u nás na Ostravsku, kde žijeme, jsou muži zvyklí na to, že jim ženy platí. Z určité části má pravdu v tom, že tento kraj je poznamenán těžkým průmyslem a špatnou životní úrovní a to má vliv na vzdělání a morálku lidí, a že muž by měl být vůči ženě (nejen) v tomto ohledu zdvořilejší, slušnější a vstřícnější. Ale matka si tvrdošíjně představuje, že muž by měl platit naprosto všechno. Tímto mi "nasadila brouka do hlavy", začala jsem znova nad tím přemýšlet a vzpomněla jsem si na to, s jakou tvrdohlavostí se můj přítel baví o penězích. On byl zvyklý u své bývalé přítelkyně, že si všechno platili na půl. Ale já jsem naopak byla zvyklá úplně na jiný přístup. Bývalý přítel, ačkoliv byl také student, platil mnohem více než můj nynější přítel a já platila jen zřídka. A i když jsem si několikrát vyšla i s jiným známým, vždy mi všechno bez řečí platil. Mám prostě uvnitř zakódované, že toto je úloha každého muže, že tohle patří k jakýmsi projevům slušnosti a zdvořilosti jako jsou přednost nebo pomoc s těžkými taškami. Můj přítel je inteligentní a slušný člověk, typ naprosto nenápadný, žádný typ vůdce společnosti nebo někdo kdo by se rád na veřejnosti předváděl, ve společnosti stojí tak trochu v ústraní a měla jsem o něm představu, že dodržuje jakési původní konvence slušnosti. Proto mě trápí myšlenka, která mě často napadá, a to že je lakomý. Asi jsem Vás "zavalila" spoustou informací a možná nemáte chuť se tímto zabývat. Přesto budu moc ráda, když si najdete chvilku času a poradíte a napíšete, co si o tom myslíte jednak jako psycholožka a jednak jako člověk. Děkuji za odpověď. Nevím bohužel více podrobností,kolik vám je let, jaké máte zaměstnání, takže má odpověď nemusí být až tak výstižná.
Pokud vzniká nedorozumění pouze v otázce finanční, nepřikládala bych tomu až takový význam. Daleko důležitější pro kvalitu vztahu a jeho budoucnost je, jak je k Vám partner pozorný, ohleduplný, vnímavý či do jaké míry si dokážete promluvit o vašich (vašich i partnerových) starostech a potřebách. V současné době, souvisí to i s emancipací a rovností pohlaví (i rovnostářstvím daným 30 lety komunismu) už neplatí jako samozřejmost, že by muž měl za ženu vždy platit. Daleko častější a běžnější je, že partneři, pokud spolu chodí, tedy nežijí platí jeden za druhého podle momentální finanční situace či napůl nebo se střídají v pozvání. To platí i mezi lidmi, kteří hodně vydělávají. Názor, že za ženu má platit vždy muž, přetrvává spíše v nižších společenských vrstvách. Nevylučuji ani, že jsou muži, kteří považují za svou čest platit vždy za partnerku, ale jsou i muži, kteří takto neuvažují a není to nic neobvyklého či mimo společenská pravidla. Nemusí to ani souviset s lakomostí. Zdali je Váš partner lakomý poznáte velice rychle v běžném životě, např. nedáte si kafe, když se procházíte po městě, je moc drahé, daleko lepší je koupit ho a uvařit doma, hledá stále nejlevnější restaurace, vyčítá Vám, za co jste utratila peníze, sám by si určitě nedovolil koupit kolo či dovolenou za 20000Kč. Žít s lakomcem je velice obtížné,ale ne kvůli tomu, že Vám nic nechce koupit, to si můžete nakonec koupit i sama, ale proto, že to velmi obtěžuje pohodu života. Vím, že je pro Vás těžké čelit matce, když Vás nařkne, že jste hloupá a partner, když neplatí je nanic. Ale ona byla vychovaná v jiné době a přenáší si své zvyky do současné společnosti. V 70.-80. letech nezaplatit za ženu by bylo společensky nepřijatelné. Zkuste se tedy držet spíše vlastního názoru a nenechat se ovlivnit zkušenostmi a názory matky. Její názory by mohly i poměrně kvalitní vztah, který má budoucnost, velmi negativně ovlivnit. Váš partner třeba právě teď uvažuje, zda-li, pokud na něho tlačíte, nejste vypočítavá a může se na Vás spolehnout do budoucnosti. Pokud si chcete ujasnit více o Vašem partnerském vztahu a jeho budoucnosti, objednejte se na 604 133 005.
MUDr. Erika Matějková