Porad jsem se ujistovala,ze mam vse pod kontrolou

Dobry den, jsem 18-ti leta studentka. Vždycky jsem si diky pravidelným sportovním aktivitám udržovala vcelku pěknou postavu. Během puberty jsem od sportu ale viceméně upustila a to se docela brzo projevilo, v jidle jsem se nebrzdila. Pak jsem sice zkousela nejake diety s kamaradkami, ale bezvysledne..Na konci rijna minuleho roku jsem pri sve vysce 184 cm vazila temer 84 kilo a byla jsem odhodlana udelat vse. Asi dost hloupym zpusobem jsem zacala drasticky hubnout - omezila jsem jidlo na 3000kJ/den, byla jsem nadsena rychlym ubytkem vahy. Vedela jsem, ze slozeni stravy,co jsem jedla asi neni optimalni,ale doufala jsem ze vse dozenu az zhubnu. Mym cilem bylo 7 kilo,jenze kdyz to slo tak rychle, cil jsem si porad zvysovala. Nakonec si toho zacalo vsimat okoli a bylo to velmi prijemne, kdyz mi vsichni rikali jak jsem pekne zhubla. I Vanoce jsem vydrzela az na par prohresku se na veskere sladkosti jen divat. Vubec jsem nepremyslela, co delam a hlavne proc. Cekala jsem ze se stane neco zavratneho -ze potkam toho praveho kluka, nebo ja nevim co...Porad jsem se ujistovala,ze mam vse pod kontrolou a ze by mi neuskodilo jeste par kilo shodit!A tak to slo dal. Pak me rodice videli v kratkem tricku, vydesili se mych hubenych rukou a pred nimi jsem se musela zvazit, zlobili se a ja musela slibit, ze uz zacnu normalne jist. Pak po dlouhe dobe me videla sestra v plavkach a domlouvala mi abych par kilo pribrala, ze vypadam hrozne. No a ja jsem zjistila, ze pod kontrolou uz tu silenou dietu nemam - vazim 67 kilo a uz nechci mit mene!citim se hrozne,vsechno obleceni na me visi,obcas mi nekdo sice vyslovi obdiv,jak jsem to dokazala,ale uz mi to takovou radost nedela. Nevim jak mam zacit normalne jist, jsem strasne psychicky nevyrovnana (prispiva tomu i atmosfera doma -vecne hadky rodicu), podrazdena a vystresovana. Casto usinam a placu,aniz bych vedela presne proc..Mam chorobny strach z toho abych nepribrala. Ztratila jsem menstruaci a mam i stavy, kdy je mi na omdleni,strasně se potim a tresu. Mam hruzu to vse rict rod icum, mam strach ze by se to tak vsechno jen zhorsilo.Nevim co mam delat...Asi jsem jedna z mnoha, ale presto bych Vam byla vdecna za radu odbornika.Dekuji moc Jana


Zdá se mi,že se může jednat o anorexii,ale pokud jsi takto motivovaná, neměl by být problém se z toho dostat. Bohužel máš už doprovodné problémy, které se s takto silnou podvýživou nesou, jako je ztráta menstruace, psychická nevyrovnanost, zimomřivost, nespavost, dochází ale k poškození orgánu, které nejsou přímo viditelná jako poškození srdce, ledvin, mozku. Je dobré vyhledat pomoc, buď u mě v poradně, tyto konsultace jsou hrazené dle aktuálního ceníku, či navštívit psychiatrickou ambulanci v místě bydliště. Tento problém je docela častý, jen je dobré to nenechat být a domnívat se, že to zvládnu sama. Často se to nepovede, platí, že tato choroba je dobře odstranitelná v začátku, pokud to ale necháš několik let, pravděpodobnost vyléčení a zdravého života je menší.

MUDr. Erika Matějková